Září 2008

Mayerling

14. září 2008 v 18:37 | Monis |  Korunní princ Rudolf
V létě 1888 potkal korunní princ Mary Vetserovou, která ve své mladistvé naivitě a přehnané exaltovanosti ho byla ochotna doprovodit na onen svět.
29. ledna 1889 spolu odjeli do loveckého zámečku v Mayerlingu. Večer oba popíjeli šampaňské a byli evidentně v dobré náladě. Komorník Johann Loschek, který měl svůj pokoj vedle princova apartmá, později vypověděl, že Rudolf a Mary si spolu celou noc povídali. O čem, tomu však bohužel přes silné zdi nerozuměl.
Časně ráno 30. ledna 1889 se princ objevil v pokoji svého komorníka a přikázal mu, aby ho vzbudil v 7.30, protože má v osm přijet Bratfisch. Potom se vrátil do ložnice a údajně si pohvizdoval. Pak prý Loschek, podle jeho svědecké výpovědi, uslyšel dva výstřely. Vyděšený se rychle vydal za Rudolfem do jeho komnat. Nejdříve zaklepal a když se nikdo neozýval, pokusil se otevřít dveře. Proti všem zvyklostem však byly zamčené. S pomocí hraběte Hoyose a Philippa von Coburga, který to ráno přijel na Mayerling, pak vyrazili dveře a na posteli spatřili mrtvá těla prince a mladičké baronesy. Mary byla nahá, což komorník ve své výpovědi popřel. Její mrtvolu ještě před příchodem policie sloužící oblékli.
Co se tu vlastně odehrálo, mělo zůstat tajemstvím. Císař František Josef udělal všechno proto, aby celá tragická událost byla, pokud možno, ututlána. Nakonec bylo pro uklidnění veřejnosti vydáno oficiální sdělení, že Rudolf spáchal sebevraždu v dočasném pominutí smyslů. O Vetserové nepadlo ani slovo.
Hraběnka Zoe Wassilko-Serecki, která jako příbuzná tehdejšího rakouského ministerského předsedy hraběte Eduarda Taaffeho zcela náhodou nahlédla do tajných úředních dokumentů, později citovala zprávu dvorní komise, která celý případ vyšetřovala. Podle ní prý "byl korunní princ strašně zřízený, mozek vystříknutý a zčásti ulpívající na stěnách. V ruce nebo vedle ruky byl nalezen revolver. Baronesa byla zasažena do krční tepny z boku. Proud sražené krve se táhl od jejích otevřených úst až k nohám."
Korunní princ Rudolf byl pohřben s veškerou tomu odpovídající pompou v rodové hrobce Habsburků v kapucínské kryptě ve Vídně, kdežto tělo Mary tajně odvezli ve fiakru do kláštera v Heiligenkreuzu. Zde jí bez jakýchkoliv obřadů pochovali v obyčejné dřevěné rakvi na hřbitově u zdi. Ve skutečnosti si oba přáli být pochováni společně. Romanticky založená Mary napsala před smrtí své sestře Haně: "Odcházíme oba blaženě na neznámý druhý břeh. Vzpomeň občas na mne, buď šťastná a provdej se jenom z lásky. Já to udělat nemohu a protože se také nemohu ubránit lásce, jdu s ním…"
Po smrti jediného syna se císařovna oblékala vždy jen do černé.

manželka, Stefanie Belgická

14. září 2008 v 18:00 | Monis |  Korunní princ Rudolf
Celým jménem Stéphanie Clotilde Luise Hermine Marie Charlotte de Belgique
Stefanie se narodila jako druhá dcera belgického krále Leopolda II. (1835-1909) a jeho ženy královny Marie Henriety (1836-1902).
Stefaniin sňatek s korunním princem Rudolfem byl naplánován dvory ve Vídni a Bruselu. Dne 10. května 1881 se provdala za korunního prince Rudolfa Rakouského. Manželství bylo údajně v prvních letech považováno za víceméně šťastné, avšak porod dcery Alžběty byl velice komplikovaný. Později, po vážné nemoci, nemohla mít Stephanie již další děti. Pokračování dynastie bylo tudíž ohroženo. Rozverný Rudolf, jenž vedl stále více zbloudilý život s množstvím alkoholu, využil této skutečnosti, aby mohl oficiálně zažádat (1888) o zrušení sňatku se Stefanií, to ale papež Lev XIII. odmítl. Na vídeňském dvoře nebyla Stefanie nikdy příliš oblíbena. Přezdívalo se jí "chladná blondýna" a její tchyně, císařovna Alžběta, ji dokonce nazývala "nemotorou".
Po smrti Rudolfa v Mayerlingu, připadlo jeho a Stefaniino jediné dítě Alžběta Marie, zvaná Erzsi pod opatrovnictví jejího tchána Františka Josefa.
Aby se vzpamatovala z traumatu Rudolfovy sebevraždy a aby unikla z vídeňského dvora, který jí přisuzoval na katastrofě spoluvinu, začala Stefanie stejně jako její tchyně, císařovna Alžběta, s nekonečným cestováním. Trávila mnoho času se svými sestrami Luisou a Klementinou a a vyhýbala se pobytu ve Vídni. Na dvoře měla po smrti Rudolfa jen podřadnou roli vdovy po korunním princi, z čehož vyplývaly sotva jaké reprezentativní povinnosti.
Později se marně její otec, král Leopold, a císař František Josef snažili oženit Stefanii s rakouským nástupcem trůnu Františkem Ferdinandem, aby tak zabránili jeho nerovnorodému sňatku se Žofií Chotkovou.
Stefanie se později seznámila s uherským hrabětem (od roku 1917 knížetem) Elemérem Lónyayem z Velké Lónye a Vasaros-Nameny, do kterého se zamilovala. Vzdala se svého dosavadního titulu a s tím spojeného postavení a vdala se za hraběte po 11 letech vdovství dne 22. března 1900 na zámku Miramar (Terst). Tento krok vedl k naprostému přerušení vztahu s otcem, králem Belgie. Přesto se právě toto manželství ukázalo být nejšťastnějším Stefaniiným životním krokem, kterého nikdy nelitovala.
Pár se usadil v tehdejších Horních Uhrách. Zámek Oroszvár leží v blízkosti Bratislavy v luzích na jižním břehu Dunaje (od roku 1947 slovensky: Rusovce, dnes vnější okres slovenské metropole). Stefanie založila v okolí zámku mnoho zahrad a sadů, milovala přírodu a ráda se těšila z vlastních krásných parků. Pořádaly se zde časté lovy, František Ferdinand a jeho paní Žofie Chotková vévodkyně z Hohenbergu byli častými a oblíbenými hosty Lonyayského sídla.
Když zemřela její matka, vydala se Stefanie na pohřeb do Bruselu. Avšak když se chtěla rozloučit s rakví zesnulé matky, vyhnal ji otec z kaple. Dědictví jejich matky obnášelo 50 000 franků, čemuž především věřitelé Stefaniiny vysoce zadlužené sestry Luisy nemohli uvěřit, neboť král vydělal miliardy v Belgickém Kongu (dnes Demokratická republika Kongo), v tomto z počátku jeho "soukromém vlastnictví". Stefanie podala společně s Luisinými věřiteli žalobu na svého otce, nicméně proces prohrála.
Se svou dcerou arcivévodkyní Alžbětou Marií neměla Stefanie po svém novém sňatku již téměř žádný kontakt. Jelikož byla z císařského domu vyloučena, musela se Stefanie se svou dcerou rozloučit a nechat ji ve Vídni. Její vztah z dcerou byl však zkalen i spoluvinou, již Erzsi přisuzovala matce za "tragedii z Mayerlingu".
Roku 1935 zveřejnila Stefanie své paměti pod názvem Měla jsem být císařovnou (orig.: Ich sollte Kaiserin werden). To vedlo v Rakousku ke skandálu, kniha však šla velice dobře na odbyt a byla přeložena do mnoha jazyků.
Po útěku knížecího páru Lonyayových před Rudou armádou do benediktinského kláštera Pannonhalma v Maďarsku na konci druhé světové války zemřela Stefanie dne 23. srpna 1945. Byla pochována v kryptě klášterního kostela benediktinského opatství.

Soukromí

14. září 2008 v 17:32 | Monis |  Knihy
Název: Korunu snímám z unavené hlavy
Podtitul: Soukromý život císařovny "Sissi"
Napsali: G. Praschl-Bichlerová, J. Cachée
Moje hodnocení: ☻ ☻ ☻ ☺ ☺

Lásky nelásky

13. září 2008 v 10:53 | Monis |  Knihy
Název: Lásky trůnu habsburského
Napsala: Sigrid-Maria Größing
Moje hodnocení: ☻ ☻ ☺ ☺ ☺
Na můj vkus příliš chaoticky napsané.

110 let

10. září 2008 v 20:30 | Monis |  Sisi

O všech podrobně

6. září 2008 v 11:44 | Monis |  Knihy
Název: Sissi
Podtitul: Soukromý život Alžběty, císařovny rakouské
Napsala: Barbara Cartland
Moje hodnocení: ☻☻☻☻☺
Autorka zde pěkně a podrobně popisuje každého, kdo se v životě Alžběty objevil. I přes malé nepřesnosti je to velice povedená publikace.